Liberecká historie v kostce

LIBEREC

  • původně německy Reichenberg – tento název od roku 1352 až do 1945
  • protéká řeka Nisa, resp. její přítok Lužická Nisa, do města přitéká od Vratislavic nad Nisou, v centru mezi mostem Na Rybníčku a školou v Barvířské ulici se k ní připojuje Harcovský potok (této oblasti se říká Liberecké Benátky, protože domy stojí přímo u vody) a pak spolu odtékají bývalou textiláckou částí města mezi Barvířskou a Metelkovou ulicí k fotbalovému stadionu a dál směrem k Machnínu – patronkou řeky je víla Nisa
  • Liberecká přehrada – stojí na Harcovském potoku a postavena byla v letech 1902-1903, po velké povodni v roce 1897
  •  tramvaje jezdí v Liberci od roku 1897

Textilní historie města

  • Liberec je tradiční průmyslové město, po staletí bylo považováno za středisko textilního průmyslu
  • tradici zahájilo plátenictví – pěstoval se zde len
  • soukeníci přišli ze severu do Liberce v 16. století, a protože zpracovávali vlnu z redernských ovčínů, založili tradici vlnařského průmyslu ve městě. Koncem 16. století soukeníci založili ve městě barvírnu a valchu, což velmi přispělo ke kvalitě jejich sukna. To šlo dobře na odbyt a cech soukenický se stal velmi bohatým a váženým. Za třicetileté války (1618-1648) dodávali sukno valdštejnské armádě. Plátenictví tak zbylo na chudé horaly ve vsích v okolí Liberce
  • Skoro v každém domku ve městě se ručně vyráběly látky, posléze na  pomezí 18. a 19. století vznikaly manufaktury, které v polovině 19. století převálcoval Johann Liebieg a jeho rozrůstající se závody (např. budova „Hůlky“ na Papírovém náměstí byla takovou manufakturou).
  • z Liberce se díky textilnímu průmyslu stalo jedno z nejdůležitějších měst celého Rakousko-Uherska
  • po 2. světové válce a po znárodnění vznikla veliká továrna Textilana s 39 závody a 9 000 zaměstnanci. Textilana zkrachovala počátkem 21. století a její budovy byly z centra města postupně odstraněny. Slávu města coby centra textilního průmyslu dodnes připomíná řada domů po celém městě, mimo jiné vila továrníka Liebiega na Jablonecké ulici.

 

HISTORIE LIBERCE

 

- v 11. či 12. století vznikla v údolí při brodu přes Harcovský potok – asi v místech dnešního terminálu MHD ve Fügnerově ulici – malá osada, která poskytovala kupcům, kteří putovali na zemské stezce spojující vnitrozemí s oblastmi severu nutné občerstvení. Osadě s hostincem – v místech dnešního domu U Zeleného stromu a kovárnou, kde žili čeští osadníci spolu s německými kolonisty se jmenovala Habersdorf či Havlov. Zemská stezka stoupala do prudkého kopce, zhruba dnešní Moskevskou ulicí, kde se větvila na žitavskou a frýdlantskou

- ve 13. stol. se rozšířilo osídlení do prostor dnešního náměstí Dr. E. Beneše. Tam založili němečtí osadníci z Lužice a Saska druhou ves – Reichenberg.  Obě osady později splynuly, a tak vznikl Reichenberg - Liberec.

1352 - První písemná zmínka o Reichenbergu/Liberci se týká kostela a placení desátku.

Bibrštejnové – první mocní majitelé Liberce, vlastnili panství téměř 300 let od r. 1278, kdy ho koupili od krále Přemysla Otakara II.

  • za husitských válek stáli Bibrštejnové na straně císaře Zikmunda a přes Liberec se táhla vojska královská i hustitská
  • 6. 9. 1469 byl Liberec vypálen při bojích s vojskem krále Jiřího z Poděbrad
  • tehdejší osadu Reichenberg spravoval purkmistr a rychtář s konšely ze staré rychty na horním konci dnešní Pražské ulice, rynek vroubilo 24 dřevěných domů s podloubím a uprostřed byla studna, na konci Železné ulice – na samém konci města stávala vedle kostela dřevěná škola se zvonkem na střeše

Redernové - zakoupili frýdlantské panství i s Libercem po vymření Bibrštejnů r.1558.

  • významně přispěli k rozvoji města
  • dlážděné náměstí a hlavní ulice
  • nová škola a fara
  • rozvod pitné vody
  • vznik soukenického cechu – základ textilního průmyslu
  • výstavba kamenných staveb – kostel sv. Antonína, renesanční zámek, obecní pivovar, radnice (1599-1603 – tento letopočet v dlažbě na náměstí Dr. E. Beneše)
  • 1560 získal Liberec právo vařit pivo
  • 1577 císař Rudolf II. povýšil Liberec na město a udělil mu městský znak s redernovským znakem – stříbrné kolo na modrém poli – tento znak užívá město dodnes
  • od r. 1600 město spravovala Kateřina z Redernu roz. Šliková – mezi měšťany oblíbená – získala pro město právo obchodovat se solí, k zámku nechala přistvět kapli a přispěla na stavbu radnice
  • opouštějí město i frýdlantské panství po bitvě na Bílé Hoře 1620

Albrecht z Valdštejna – slavný vévoda a vojevůdce získal frýdlantské a liberecké panství roku 1622

  • snažil se ze svého panství vytvořit hospodářskou základnu, aby mohl podnikat vojenské akce, liberečtí soukeníci oblékali celou Valdštejnovu armádu
  • odňal městu právo vařit pivo a zabavil pivovar i mlýn ve svůj prospěch, liberecká šlechta tak přišla o značnou část svých příjmů
  • nechal postavit Nové město – dnešní Sokolovské náměstí, jeho podobu dodnes připomínají Valdštejnské domky ve Větrné uličce

Gallasové (později Clam Gallasové) - získali panství jako odměnu za podíl na odstranění Valdštejna (zvražděn r. 1634 v Chebu)

  • období třicetileté války (1618 - 1648) znamenalo pro Liberec drancování, požáry, hlad a smrt
  • švédská i saská (tedy domácí královská) vojska město drancovala
  • Švédům se z města nechtělo ani po podpisu vestfálského míru (1648)
  • po válce následovala násilná rekatolizace, která donutila mnoho protestantských rodin k přestěhování do Lužice a Saska
  • 1680 - morová epidemie – za městem byl zřízen tzv. morový hřbitov, na němž byl později postaven kostel sv. Kříže (dnes Malé náměstí)
  • útrapy vyústily v řadu tvrdě potlačených povstání poddaných
  • Gallase panství příliš nezajímalo a nechávali ho spravovat panskými úředníky
  • Christian Platz z Ehrentalu – ve funkci správce 32 let, zakládal nové vsi – Nový Harcov (1683), Nové Pavlovice (1691), Janův Důl (1704), do nichž nechával násilím přesídlovat poddané. Uložil řemeslníkům řadu pro ně nevýhodných povinností, zavedl policejní hodiny od 21:00, zakázal shromažďování a vypracoval systém pokut za porušování povinností měšťanů. Gallasové mu za dobré služby udělili jako léno statek Vítkov u Chrastavy. Jeho rakev byla později uložena do kostela sv. Kříže v Liberci. Nenáviděný hejtman se objevuje v celé řadě pověstí, v nichž za trest běhá v podobě černého psa po lesích okolo Liberce nebo rozřezává pilou bukové kmeny v lesích u Oldřichova v Hájích

18. století přineslo Liberci rozkvět, počet obyvatel se ztrojnásobil, ve městě působilo na 800 soukeníků – zlatá éra libereckého soukenictví

  • i přes válku v roce 1757 mezi vojsky císařovny Marie Terezie a  pruskou armádou a následný tyfus se město hospodářsky rozvíjelo a rostlo – byl postaven kostel sv. Kříže (1753-56), došlo k rozšíření a  přestavbě zámku, z této doby pochází i mnoho dosud dochovaných klasicistních domů (např. domy na nám. Českých bratří nebo Dům U Zeleného stromu v Moskevské ulici). Vznikaly nové čtvrti – tzv. Filipovo město kolem dnešního Nerudova náměstí a Kristiánov v těsné blízkosti zámku.
  • Na dnešním Nerudově náměstí stála střelnice a později lazaret pro raněné z prusko-rakouské bitvy r. 1757, mrtví vojáci byli pohřbívání přímo na náměstí.
  • vznikají manufaktury a první textilní podnikatelé si stavějí nákladné domy – Schulzův faktorský dům (dnešní Chráněnka) Na Rybníčku, dům obchodníka se suknem Krauseho na Benešově náměstí u ústí do Pražské ulice, Bergerův dům na ul. 8. března – J. G. Berger se zasloužil o vznik barvírny a bělidla v nedaleké Stráži nad Nisou a stal se majitelem první C. k. privilegované manufaktury v Liberci

19. století také proběhlo v Liberci ve znamení textilního průmyslu.

  • Johannes Liebieg přišel do Liberce coby šestnáctiletý tovaryš roku 1818 a už za deset let se stal majitelem manufaktury v Josefínině údolí, kterou později mnohonásobně rozšířil a  učinil ji základním závodem svých severočeských podniků (později Textilana) a z Liberce se stalo centrum textilního průmyslu celého Rakousko-Uherska. Roku 1868 získal titul barona a byl povýšen do  šlechtického stavu, zemřel roku 1869 a byl pohřben ve své liberecké hrobce na hřbitově na Tržním náměstí (budoucí Zahrada libereckých vzpomínek)
  • po Johanově smrti vede Liebiegovo impérium jeho syn Heinrich, vášnivý sběratel umění a vnuk Theodor Liebieg, který měl zálibu v automobilech – jeho automobil Prezident byl vůbec prvním svého druhu v Čechách. Liebiegové se výrazně podepsali na tváři dnešního Liberce.
  • 1850 se stal Liberec samosprávným statutárním městem, je sem zavedena pošta, železnice a telegraf, Liberec se pyšní i  první plynárnou v Čechách, bohužel se město rozvíjí pouze po stránce průmyslové, je plné továren a komínů, chybí veřejné kamenné stavby sloužící k reprezentaci města
  • 1866 – Liberec byl zasažen prusko-rakouskou válkou – přešla přes něj rakouská i pruská vojska cestou na hlavní bojovou linii na Trutnovsku, ve městě se odehrály drobné půtky (např. na Dlouhých Mostech), jejichž oběti z obou stran leží na hřbitově v Budyšínské ulici, kde mají také svůj památník (dnešní lapidárium – budoucí Zahrada libereckých vzpomínek)
  • dochází k přestavbě centra bohatého města – vzniká nová honosná radnice, divadlo, pošta, budova kavárny Pošta a stará synagoga
  • v ulicích se objevily tramvaje, elektrické lampy, staví se školy, nemocnice, kasárna, lázně, muzeum, budova Obchodní a živnostenské komory
  • vzniká reprezentativní vilová čtvrť kolem Masarykovy třídy a lesík s botanickou zahradou a zookoutkem
  • v Lidových sadech vznikají odpočinková místa včetně budovy kulturního centra a plicního sanatoria.
  • budovy vznikaly v historizujících slozích, dominuje neorenesance
  • 1866 - navštívil město císař František Josef I., přijel pak ještě r. 1891, kdy zde na něj byl spáchán neúspěšný atentát
  • 1906 – velkolepá Výstava českých Němců, která měla dokumentovat sílu německy hovořících obyvatel, z té doby pocházejí i některé vily nad přehradou v dnešní Klášterní ulici

1. světová válka (1914-1918) – zastavila rozkvět města

  • v Ostašově vznikl velký zajatecký tábor pro více než 40 tisíc ruských a italských válečných zajatců (Liberec měl v té době cca 35 tisíc obyvatel)
  • - 1918 po vzniku samostatného Československa (28. 10.) vyhlásili sudetští Němci rakouskou provincii Deutschböhmen s hlavním městem Liberec, jakýsi stát ve státě, který zanikl už v prosinci 1918

Období mezi válkami (1918-1938) bylo složité, kromě hospodářské krize ve 30. letech se vyostřují i národnostní vztahy mezi Čechy a Němci. V té době bylo v Liberci pouze 15% Čechů. O uklidnění vztahů se zasloužil starosta Carl Kostka zvolený roku 1929, který usiloval o dobré soužití obou národností, podporoval stavbu např. stavbu českých škol. Mezitím ale Německo ovládli nacisté, kteří nakonec uštvali i demokrata Kostku.

  • moderní stavby – Palác Dunaj (1928), kavárna Nisa (dříve Winkler 1929), budova Baťa (1932), obch. Dům Brouk a Babka (1936)
  • 1935 – Sudetoněmecká strana SdP vyhrála volby, jejím předákem byl Konrád Henlein (1898-1945), rodák z Vratislavic
  • 1938 – Mnichovská dohoda, Sudety připadly Třetí říši a veškeré české obyvatelstvo bylo vyhnáno do vnitrozemí, o Křišťálové noci (9.10. 1938) byla vypálena židovská synagoga
  • Liberec se stal hlavním městem nové sudetské župy a sídlem místodržícího Konrada Henleina – v prosinci 1938 přijel Hitler

2. sv. válka město výrazně nezasáhla

  • 9. května 1945 bylo město osvobozeno Rudou armádou a velitelem města se stal pplk. Rumjancev, je po něm pojmenována ulice
  • během dvou let byli z Liberce odsunuti Němci, do města se vraceli uprchlíci z roku 1938 a  přicházeli noví osídlenci
  •  moc převzali komunisté, obecní samospráva byla nahrazena systémem národních výborů a zanikl tak i liberecký magistrát (zřízený na konci 18. století)
  • 1949-1960 je Liberec krajským městem Libereckého kraje, r. 1960 vznikl Severočeský kraj se sídlem v Ústí nad Labem
  • budovalo se pohraničí a docházelo k ničení drobných památek
  • v 50. a 60. letech došlo k asanaci starolibereckých domků v části Starého Města

srpen 1968

  • Libercem projížděla okupační vojska Varšavské smlouvy, Liberec se zdvihl na odpor – jeden z největších mimo Prahu, zahynulo 9 nevinných obětí, jejichž jména jsou napsaná na památníku v podobě tankového pásu na zdi radnice od libereckého výtvarníka Jiřího Gdovína
  • jeden z okupačních tanků tehdy poškodil jeden z domů na nám. Dr. E. Beneše – FOTO
  • v Liberci byl náhodou i pozdější prezident Václav Havel
  • 70. a 80. léta 20. století přinesla rozvoj hlavně okrajových částí města, rostl počet obyvatel díky nově budovaným sídlištím – Kunratická, Broumovská, Rochlice
  • město do jisté míry zasáhl i hroutící se ekosystém v Jizerských horách, které trpěly produkcí tepelných elektráren v sousedním Německu a  Polsku

období po listopadu 1989

  • Liberec zahájil privatizaci městského majetku získaného poválečnou konfiskací, ze získaných peněz došlo k mohutným rekonstrukcím v centru města, mj. znovuvybudování tramvajových tratí
  • zánik textilního a rozvoj automobilového průmyslu
  • vznik nového odvětví průmyslu – nanotechnologií
  • rozvoj města v oblasti kultury, sportu, průmyslu i obchodu,  roste počet obyvatel – na konci roku 2009 už má Liberec přes 100 000 obyvatel

 

LIBEREČTÍ RODÁCI

 

V Liberci vždy žili Němci i Češi ve vcelku poklidné symbióze, česko-německá otázka se vyhrotila v období před 2. světovou válkou (1938-1945), po níž došlo k vysíldení Němců z tehdejších Sudet a tedy i  z Liberce. Řada německých umělců pochází právě z Liberce a dnes se na ně zapomíná. Přehled německých spisovatelů, kteří v Liberci žili a tvořili a v jejichž dílech se často opakují liberecké motivy je zpracován v knize Ještědské květy autorů Marka Sekyry a Otokara Simma.

Např.:

Ida Maksa-Segalla (1857-1936) – plodná spisovatelka, autorka básně Na Ještědu, která byla napsaná i na trámu ve starém horském hotelu na Ještědu a jako jedna z mála byl přeložena do češtiny

Karl Baier – (1861-1938) – psal básně s libereckou tematikou, některé zhudebnil liberecký skladatel Anton Keil, měl řeznický obchod v ul. 5. května

Gustav Funke (1874-1917) - byl známý hlavně svými anekdotami v libereckém nářečí. (viz. kniha Ještědské květy)

 

  • Jacob Ginzel (1792-1862) – nadaný liberecký malíř, syn truhláře, autor obrazů v kostle v Dlouhém Mostě, maloval portréty, ale neměl odbyt a vrací se do Liberce, kde je nepochopen díky nízké kulturní vyzrálosti zdejších měšťanů, maluje figury pro betlémy, jeho jesličky dodnes vzbuzují zaslouženou pozornost
  • Josef Proksch (1794-1864) – skladatel a učitel hudby, syn chudého tkalce, ve 13 letech oslepl. Jeho žákem byl i Bedřich Smetana. Prokschův synovec postavil dům ve Fűgnerově ulici, tzv. Anenský dvůr, v jehož přízemí je dnes restaurace Plaudit. Původně tam byla prodejna klavírů. Prokschova teta Anna Finke byla totiž vynikající vídeňskou klavíristkou
  • MUDr. Václav Šamánek (1848-1916) - významný představitel české menšiny v Liberci a spoluzakladatel řady českých spolků (např. Česká beseda, Sokol, Klub českých turistů aj.), bydlel a  provozoval lékařskou praxi v ul Na Svahu čp. 64 (pamětní deska). Je po něm pojmenovaná Šamánkova ulice a u ZŠ v ul. 5. května má mezi rododendrony svou bustu. Pamětní deska MUDr. Šamánka je i v sále hotelu Česká Beseda.
  • Ferdinand Porsche (1875-1951) – slavný automobilový konstruktér. Jeho rodný dům stojí v Tanvaldské ulici čp. 38 ve Vratislavicích (pamětní deska a portrét). Navrhl i slavný VW Brouk. Navštěvoval průmyslovou školu v Masarykově ulici (pamětní deska). Ve Vratislavicích plánují otevření muzea Porsche.
  • František Xaver Šalda (1867- 1937) – literární kritik a spisovatel. Narodil se v Sokolské ul. čp.354 (pamětní deska) a  je po něm pojmenováno např. divadlo, gymnázium nebo náměstí
  • Vlasta Burian (1891-1962)– král komiků – filmy To neznáte Hadimršku, C.k. polní maršálek, Tři vejce do skla aj. Jeho rodný domek v Lucemburské ulici už dnes nestojí
  • Jaroslav Řídký (1897-1956) – hudební skladatel, dirigent a pedagog, jeho nejslavnějším dílem je Violoncellová sonáta. Narodil se na Františkově, kde je po něm pojmenována jedna z ulic
  • Ludmila Macešková (1898-1974) – česká básnířka a  spisovatelka píšící pod pseudonymem Jan Kameník. Narodila se v Dobrovského ul. čp. 339 na Keilově vrchu. Např.: Okna s anděly (poezie), Učitelka hudby (próza)
  • Konrad Henlein (1898-1945)nacista, sudetoněmecký politik, válečný zločinec. Narodil se ve Vratislavicích nad Nisou. Ke konci války působil v Liberci jako vedoucí NSDAP župy Sudety
  • Karel Vacek (1902-1982) – hudební skladatel, jehož písně jsou dodnes hity dechovkových tanečních zábav (Cikánko ty krásná, Hej panímámo aj.). Rodný domek dosud stojí v Perlové ulici čp.232 (pamětní deska)
  • Ottfried Preussler  (*1923) – narodil se ve Frýdlantské ulici v Liberci, je autorem mnoha knih pro děti, kde se objevuje liberecká tematika a Jizerské hory – např. Malá čarodějnice, Anděl v kulichu
  • Gustav Ginzel (1931-2008) – horolezec, cestovatel a  podivín. Žil v jizerskohorské osadě Jizerka ve svém slavném Hnojovém domě (Misthaus).  Ginzelovi byli Němci, jejich tkalcovské kořeny sahají až do 17. století. Otec Ginzel byl pro československé úřady nepostradatelný odborník v textilním průmyslu, proto i po válce mohli zůstat v rodném Liberci (Reichenbergu).
  • Oldřich Kasier (*1955) – známý český divadelní a filmový herecObsluhoval jsem anglického krále, dvojice s Jiřím Abusem (Možná přijde i kouzelník)
  • Petr Kellner (*1964) – úspěšný český manažer, první Čech, který se objevil na seznamu miliardářů časopisu arbes
  • Marcela Augustová (*1965) – televizní novinářka a moderátorka, v současné době moderuje hlavní zpravodajskou relaci ČT a žije v Liberci
  • Pavel Liška (*1971) – populární český filmový herec – Štěstí, Návrat idiota, Čert ví proč
  • Petr Nedvěd (*1971)hokejista, hrál v NHL, nyní hráč HC Bílí Tygři
  • Martin Damm (*1972) – český tenista
  • Tomáš Enge (*1976) – automobilový závodník, první český pilot Formule 1

V Liberci žil

  • Ludvík Středa (1928-2006)  - spisovatel a básník, žil v Liberci v Oldřichově ulici, psal pro děti do časopisů Mateřídouška a Sluníčko, je autorem řady rozhlasových večerníčků Hajaja a  podle jeho předlohy byly natočeny večerníčky o kosích bratrech. Známá je i jeho knížka Pohádky s Hvězdičkou o panu Hvězdičkovi, který objevuje pražské čtvrti

 

Prameny:

Liberec – turistický průvodce po městě a okolí, M. Řeháček

Liberec –  město v klínu hor, R. Karpaš

Ještědské květy, M. Sekyra, O. Simm

Slavné vily Libereckého kraje, kolektiv autorů

www.wikipedia.org