Statutární město Liberec | Občan | Památník jako připomínka padlých a zraněných

Při příležitosti konání Ostašovských poutních slavností, které zahájila náměstkyně primátora Karolína Hrbková uplynulou sobotu, byl odhalen památník jako čestná připomínka vojáků padlých a zraněných v bitvě u Liberce roku 1757. Tato bitva byla součástí sedmileté války.

Události sedmileté války zasáhly město Liberec a nedalekou německou Žitavu v několika rovinách. Jedna z nich vypovídá příběh, který spojuje bitvu u Liberce, kostel sv. Vojtěcha a vypálení města Žitavy. Příběh započal dne 21. dubna roku 1757, kdy došlo na ostašovských polích pod Ještědem k velké bitvě – dnes známé pod názvem „bitva u Liberce“. V ní se utkala vojska dědičné země Habsburků o síle asi 16 000 mužů proti vojskům pruským, na jejichž straně stálo asi 14 000 mužů. Během jednoho dopoledne na tomto místě padlo nebo bylo raněno více než 1 500 vojáků a také mnoho koní. Vojáci byli pohřbeni na úbočí Ještědu, důstojníci pak v Liberci, kam byli odváženi i ranění. Mezi raněnými posléze vypukla epidemie tyfu, která se rozšířila i mezi liberecké měšťany, a přinesla tak další oběti. Smutnou skutečností je, že sedmiletá válka byla ukončena mírem, který znamenal potvrzení stavu před započetím válečného konfliktu.

A jakou roli tedy v příběhu hraje kostel sv. Vojtěcha a nedaleká Žitava? 

Za utrpení spojená s bitvou získali ostašovští finanční odškodnění, které použili na stavbu dřevěné kaple. V té době zde totiž nebyl žádný svatostánek a Ostašováci chodili na mše do nedaleké Chrastavy. Dřevěná kaple sloužila svému účelu od roku 1771 do roku 1827. Postupem času zchátrala, a tak byla v roce 1833 přestavěna na zděný kostelík, který stojí v Ostašově dodnes. Kostel je zasvěcen sv. Vojtěchovi a na památku sedmileté války byly nad jeho vchodem zazděny dvě dělové koule. Stavba prošla několika rekonstrukcemi a opravami, v posledních letech ale nebyla nijak využívána a chátrala. Spolek přátel Ostašova ve spolupráci s městem Liberec usiluje obnovu a postupnou rekonstrukci kostelíku. Za to patří poděkování oběma.