Historie

HISTORIE VKP

 

Významný krajinný prvek, jako pojem již blízko výše uvedenému obsahu, byl definován začátkem osmdesátých let okruhem odborníků v územním plánování (Míchal 1985 aj.), kteří se jej snažili imputovat státní ochraně přírody ("jakákoli ekologicky nebo esteticky významná část krajiny, pokud vytváří krajinný ráz, a to bez ohledu na výměru a způsob využití").
Jako významné krajinné prvky měly být evidovány jednak přírodní prvky, od lokalit druhů rostlin a živočichů, dřevin, břehových porostů, lesních celků až po větší území a oblasti s přírodními nebo přírodě blízkými ekosystémy (ve sféře ochrany přírody), jednak lokality esteticky motivovaných krajinných úprav - parky a zahrady, historické artefakty od  jednotlivých staveb až po urbanistické celky včetně vesnic a měst.
V tehdejší době sídlila státní ochrana přírody v rámci rezortu kultury pod jednou střechou spolu s památkovou péčí, což právě umožnilo tak široký záběr. Přesto se pochopitelně další činnost soustředila na  problematiku ekologicky významných krajinných prvků, především přírodních a přírodě blízkých. Jejich původní taxativní výčet je velmi podobný současnému, právně podloženému. Již tehdy se podle funkcí dělily na biocentra a biokoridory, což předznamenalo územní systémy ekologické stability.

První realizační kroky přišly relativně brzy. Již v národní "Koncepci tvorby a ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů do roku 2000" (příloha usnesení vlády ČSR č. 176) z  roku 1976 se ukládá ministerstvu kultury a několika dalším ústředním a  regionálním státním orgánům a institucím "do roku 1988 dokončit základní evidenci významných prvků krajiny v krajích a okresech a využívat je v  praxi…" Toto využívání je specifikováno jako "uplatňování zásad diferencované péče o krajinu, realizace územních systémů ekologické stability a využívání funkcí zeleně". Odborné podklady k bilanci významných krajinných prvků byly již publikovány státní ochranou přírody (v tehdejším Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, Míchal et Petříček eds.) a ona také bilanci, či lépe rozjezd koordinovala. Do roku 1989 bylo v jediné vegetační sezónně provedeno mapování VKP do  základních map měřítka 1:10 000, pochopitelně především silami dobrovolných aktivů a nevládních organizací (ČSOP). Osud tehdejší dokumentace, podle metodiky soustřeďované na Krajských národních výborech, není blíže znám. V dalších porevolučních letech na terénní práci kolem VKP nezbyl čas. Na rozdíl od práce koncepční, která vyústila v roce 1992 v kodifikaci VKP v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

převzato z AOPK ČR