Občan – oznamovatel korupce (whistleblower)

Korupci lze chápat jako mravní a etické selhání, spočívající ve zneužití pravomoci s  úmyslem sobě nebo jinému opatřit materiální zisk nebo jiný prospěch či výhodu. Korupce je projevem chyby v rozhodovacím a řídícím procesu konkrétní instituce. V podmínkách veřejné správy patří mezi základní oblasti spojované s korupčním rizikem:

  • Informační bezpečnost – veřejně nepřístupná informace může být za úplatu poskytnuta třetí osobě, která jejím prostřednictvím získá neoprávněnou výhodu ( jedná se např. o informace mající povahu obchodního tajemství nebo informace spojené se zadáváním veřejných zakázek apod. )
  • Oblast veřejných zakázek – např. zvýhodňování jednoho subjektu, kterému jsou podmínky pro získání zakázky ušity na míru a to tak, aby zakázku obdržel
  • Oblast uzavírání smluv – uzavírání zcela nevýhodných smluv, neoprávněné změny smluvních podmínek
  • Oblast správních činností – přednostní vydávání povolení, nestandardní postupy při vyřizování přestupků apod
  • Prodej veřejného majetku – zvýhodňování konkrétních zájemců, nevýhodný prodej
  • Poskytování grantů a dotací – neoprávněné zvýhodňování konkrétních žadatelů

Základním předpokladem pro úspěšné potlačování nebezpečí vzniku korupce, jinak tedy odstraňování korupčních rizik, je transparentní činnost úřadu, který tak umožňuje veřejnou kontrolu ze strany občanů. Kontrola veřejností je tím nejúčinnějším nástrojem pro potlačování korupce. Tím se samozřejmě obec sama nezříká vlastní odpovědnosti za ochranu veřejného zájmu a čistotu vlastní správy. V této souvislosti je vedle obecně platných předpisů, jakými jsou zejména zákony a nařízení, přijímána řada opatření, kterými obec jednotlivé oblasti své vlastní činnosti upravuje. Cílem je mimo jiného vyloučit nebo nejméně snížit riziko vzniku korupčního prostředí nebo konkrétního korupčního jednání a v případě jeho výskytu takové jednání odhalit a zamezit vzniku dalších škod. Jedním ze způsobů, jak zvýšit zájem veřejnosti a propojit jeho kontrolní funkci s  vlastní snahou o eliminaci korupčních rizik a potírání korupce, je poskytnout občanovi možnost obrátit se se svým podnětem, obsahujícím informaci o možné korupci, přímo na magistrát. Tímto způsobem získává občan možnost bránit sebe a nakonec i celou veřejnost před hrozící nebo probíhající korupcí a na druhou stranu město má možnost získat cenné informace, které mu pomohou v předcházení a potírání korupce. Vedle samotného získávání potřebných informací je nutné, aby se tyto informace dostávaly do správných rukou a dále se s nimi také příslušným způsobem pracovalo. V podmínkách Liberce byla na portále města zřízena protikorupční záložka, kde občan, vedle řady jiných informací, nalezne i interaktivní formulář, prostřednictvím kterého může kontaktovat konkrétního pracovníka, který je pověřen přijetím, prošetřením a vyřízením tohoto podnětu. Touto osobou je protikorupční specialista, který je organizačně začleněn do kanceláře primátora a je osobně odpovědný za činnosti spojené s prověřováním korupčních rizik a korupce jako takové. Na tohoto pracovníka se osobně, písemně nebo prostřednictvím emailu mohou obracet jak občané , tak zaměstnanci úřadu, kteří se s korupcí setkali a nebo se o její existenci dozvěděli. Tito oznamovatelé se tak nemusí obávat toho, že by se jejich oznámení dostalo do rukou někoho, kdo by neměl zájem na prošetření daného podnětu nebo se dokonce chtěl za jeho podání pomstít. Pokud o to oznamovatel požádá a umožní to i příslušná právní norma, není protikorupční specialista povinen dále sdělovat informace o osobě, která podnět podala.Protikorupční specialista má po odborné i praktické stránce potřebné znalosti i zkušenosti a jeho nestrannost je zajištěna i tím, že není spojen s předcházející činností jednotlivých pracovníků magistrátu ani s politickými stranami nebo podnikatelskými subjekty, které v rámci města působí nebo by působit mohly.

Kromě prověřování podezření s korupčního jednání, o kterém se dozvěděl cestou podnětů nebo i vlastním šetřením, protikorupční specialista navrhuje i opatření k tomu, aby se těmto rizikům zabránilo nebo nejméně se možnost jejich vzniku ztížila. V této souvislosti je vhodné uvést, jaký je rozdíl mezi korupčním rizikem a korupčním jednáním jako takovým. Korupční riziko je situace nebo určitá skutečnost, která zvyšuje nebezpečí vzniku vlastního korupčního jednání. Jako příklad by bylo možné uvést situaci, kdy volení zástupci občanů nebo i úředníci, kteří rozhodují o přidělení finančních prostředků nebo zakázky, přijmou pozornost od jednoho ze subjektů, který by mohl na základě jejich rozhodnutí dotaci nebo zakázku obdržet. Takové jednání ještě není korupcí, ale i tak je nejméně neetické - nemorální. Korupcí se stává ve chvíli, kdyby tuto pozornost zástupci občanů nebo pracovníci úřadu přijali s příslibem, že tento subjekt upřednostní nebo jinak zvýhodní, a nebo kdyby tento subjekt na základě jejich rozhodnutí dotaci – veřejnou zakázku apod. obdržel, ačkoliv by jí měl oprávněně získat někdo jiný.

Korupce má řadu podob, kdy patrně nejznámějším projevem je přijímání nebo poskytování úplatků s úmyslem získat sobě nebo jinému neoprávněnou výhodu. Vedle těchto klasických projevů korupce jsou však projevy skrytější a mnohem závažnější. Mezi ně patří zejména zvýhodňování při zadávání veřejných zakázek, neoprávněné poskytování dotací, uzavírání nevýhodných smluv, nevýhodný prodej městského majetku a řada dalších. Přestože v těchto oblastech by především obec měla nastavit potřebná pravidla a následně kontrolovat jejich dodržování, je to i občan, kdo může svým podnětem přispět k odstranění korupčního rizika nebo odhalení korupčního jednání.

Zejména však v souvislosti s praktikami minulého režimu je předávání informací ze strany jednotlivce směrem k orgánu veřejné správy vnímáno negativně jako donašečství nebo udávání. Je si však potřeba uvědomit, že v současné době se nejedná o snahu odstranit nepohodlného člověka nebo se pomstít sousedovi, ale podílet se na ochraně společného – veřejného zájmu a majetku. Navíc zaměstnanec úřadu má povinnost takovéto jednání oznamovat. Korupce poškozuje veřejný zájem a znehodnocuje veřejné prostředky. Součástí ochrany těchto hodnot je i kontrola ze strany veřejnosti, které není lhostejný nezákonný nebo neetický stav a nebojí se na něj poukázat, a nebo nejméně v tomto smyslu podat podnět k jeho prošetření. Problematikou oznamovatelů se zabývá řada institucí po celém světě. Obecně je takový člověk označován jako whistleblower ( „ten kdo píská na píšťalku“ … a označuje tak určitou nepravost ) a je celospolečensky vnímán velmi pozitivně a pro společnost je jeho činnost velmi důležitá. http://www.bezkorupce.cz/nase-temata/finec/ochrana-oznamovatelu/ , http://www.whistleblower.cz/

Z minulého období jednotlivých obcí je známa řada případů, které jsou s podezřením z korupce spojovány. Skutečnost, že se na něj veřejně poukazuje a existuje snaha se jimi zabývat i nadále, je známkou toho, že s touto situací veřejnost spokojena není. Zpětné rozkrývání těchto kauz není ani tak důležité pro označení viníka, který ani v inkriminované době nebyl za své jednání postižen, ale je důležité zejména proto aby se popsaly mechanismy, které korupční jednání umožnily. V návaznosti na objektivní zjištění pak mohou být přijata opatření, která by opakování takového jednání měla zabránit. V tomto smyslu je tedy mnohem důležitější zájem veřejnosti o stávající vývoj a současnou správu věcí veřejných.