Úvodník pro časopis o školách "90" - podzim 2017

Naše ZŠ na začátku nového školního roku - úvodník pro časopis o libereckých školách "90".

Vážení čtenáři,

stojíme na prahu nového školního roku, který by měl být zase o něco přívětivější zejména pro učitele. Od listopadu jim totiž vláda přislíbila růst tabulkových platů o 15 procent. Pravda, nejedná o tak zásadní skok, jaké by si toto stále podceňované povolání zasluhovalo, ale buďme vděčni alespoň za něco. Dlouhodobě jsem podporoval a nadále podporuji snahy o kontinuální plošný růst učitelských tabulek, aniž bychom je hned na počátku dávali nutně do souvislosti s požadavky na kvalitu jednotlivých pracovníků. Tu totiž do škol dostaneme jenom tehdy, pokud nástupní platy vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří mají za úkol rozvíjet schopnosti a dovednosti našich budoucích generací, nebudou působit směšně třeba v porovnání s odměňováním zaměstnanců supermarketů. I město Liberec se letos poprvé rozhodlo přilepšit učitelům ve svých základních školách, přestože financování platů jinak náleží výhradně státu. Učitelům jsme jednorázově poslali milión (v průměru dva tisíce korun hrubého/ učitel), abychom tak jasně deklarovali, jak důležitá pro nás oblast vzdělávání je. A pevně věřím, že v roce 2018 už to budou nejméně milióny dva.

Novinkou je i otevření 1. třídy s waldorfskou pedagogikou v Liberci (ZŠ Kaplického). Jde o alternativní způsob vzdělávání, značně odlišný od běžného typu škol jak ve způsobu vyučování, tak v přístupu učitele k žáčkům, jenž je více individuální a také neautoritativní. Slova partnerství a otevřená komunikace tak nabývají ve waldorfském systému svého skutečného a přirozeného významu; rád bych tento přístup viděl i v jiných libereckých školách, protože etiky a respektu (a to vzájemného) není nikdy dost. Své první školní krůčky učinilo v pondělí 4. září pod taktovkou paní učitelky Terezy 14 waldorfských žáčků a já pevně věřím, že jejich počty budou v dalších letech jen přibývat a že waldorfské vzdělávání se pod Ještědem stane stejně úspěšným jako další z alternativ – montessori, která letos otevřela už 4. třídu.

Na závěr tohoto úvodníku bych se rád vrátil ještě o několik týdnů zpět, a to do června 2017. Dva dny před začátkem prázdnin totiž prezentacemi a udílením cen vyvrcholil vzdělávací projekt Příběhy našich sousedů, který připravila o.p.s. Post Bellum a z rozpočtu významně podpořilo město Liberec. Mezigeneračního projektu, který je součástí tzv. paměti národa, se zúčastnily týmy z šesti libereckých škol – Jabloňová, Na Výběžku, Kaplického, Lesní, Dobiášova a Vrchlického, které během několika měsíců zdokumentovaly životní osudy osmi vynikajících osobností města – našich sousedů: Hany Čejkové, Dagmar Helšusové, Věry Vohlídalové, Jana Šolce, Michala Hrona, René Matouška, Jiřího Fajmona a Leoše Mayera. Na medailony všech osobností a školní videoprezentace se lze podívat na https://www.pribehynasichsousedu.cz/liberec/liberec-20162017/. Liberec se tak stal součástí rodiny 43 českých měst, v nichž se Příběhy našich sousedů až dosud realizovaly. Projekt přesně zapadá do mé vize aktivního historického dědictví, tedy podpory objektivní diskuze o vlastní minulosti. A pokud se do rolí badatelů a reportérů vtělí právě školáci, je to to nejlepší, co můžeme pro ně i své město udělat.

Zpět