Příběh: Lidé v mrazech svlékli bundy a zachránili mi tetu

Mou tetu Zdenu srazil v centru Liberce na stanici autobusu Fügnerova neomalený spěchající pasažér. Upadla a zlomila si pravou nohu. Pomohli jí mladí lidé, kteří v mrazech sundali své kabáty, devadesátiletou starou paní obalili ze všech stran bundami a počkali na příjezd sanitky. Jménem tety Zdenky a celé naší rodiny všem těm obětavým Liberečákům, kteří se 27. ledna odpoledne o naši drahou tetu postarali, děkuji.

Primátorka Liberce Martina Rosenbergová žádá obětavé občany, aby se přihlásili, ráda by jim osobně poděkovala.

Moje teta Zdena je dáma každým coulem. Bydlí v Liberci v Zeleném údolí v domě pro seniory a letos 13. listopadu jí bude dvaadevadesát. Ovšem málokdo jí hádá víc než sedmdesát. Chodí decentně namalovaná, v kabelce má vždy rtěnku a parfém. Žádný čtvrtek nevynechá lekce angličtiny, umí pracovat s počítačem a každý týden mi z něj píše vtipné maily. Prostě je to báječná, statečná a naprosto soběstačná bytůstka.

Stal se zázrak, říká

Jenže teď leží už třetí týden v nemocnici, protože ji poslední lednový pátek odpoledne, když se vracela z města, nějaký halama na stanici autobusu Fügnerova srazil na zem, když dobíhal svůj spoj. Teta si při pádu zlomila nohu v kyčli a nebýt mladých lidí, kteří jí na stanici přispěchali na pomoc a během čekání na sanitku sundali vlastní bundy a kabáty, asi by nepřežila.

Teta Zdena je mým velkým vzorem. Taky bych jednou v devadesáti chtěla být takhle čupr ženská… Jenže tahle soběstačná bytůstka šla 27. ledna na kontrolu k lékaři (kde se dozvěděla, že je zdravá jak řípa), a na zpáteční cestě, když čekala na autobus číslo 12 ve stanici Fügnerova, strčil do ní jakýsi spěchající neurvalec. Sice doběhl svůj autobus, ale nevšiml si, že křehká tetička srážku s ním neustála. Odjel, zatímco tetička si při pádu na chodník si zlomila pravou stehenní kost pod kyčlí. A to bývá pro lidi v tomhle věku fatální…Navíc v panujících mrazech a náledí nebyla volná žádná liberecká sanitka, a tak zraněná teta musela čekat na příjezd záchranky z Jablonce. Byla jí strašná zima, nevěděla, co se s ní děje…

„A pak se stal zázrak,“ vyprávěla mi v liberecké nemocnici teta Zdena. „Často se zlobím na zkaženou dnešní mládež a najednou mě asi deset mladých lidí obklopilo. Všichni si sundali v mrazech bundy a kabáty, těmi mě obalili, abych neležela na promrzlém chodníku, a počakli na příjezd sanitky. Nejspíš mi tím zachránili život... i když stále ještě nemám vyhráno.“

Teta Zdenka už třetí týden leží v nemocnici. Je po operaci. Ta dopadla dobře, ale narkóza udělala své. Nejspíš právě po ní se tetě špatně dýchá, zlobí ji srdíčko. Místo aby chodila na lekce angličtiny a posílala mi veselé maily ze svého počítače, bojuje na interně s proleženinami. A také s pocity bezmoci a někdy i ponížení, které hodně často, bohužel, vystresovaní staří lidé po úrazech v kombinaci s netaktním jednáním někerých sester ve špitálech zažívají…

"Vždycky jsem byla vzorný pacient a nic jsem nepotřebovala, ale teď se mi to nějak nedaří, sestřičky si se mnou asi tady hodně užijí. Ale já za to nemůžu," povzdechne teta, které neustále vysychá v puse, těžko se otáčí, natož aby začala znovu chodit...

Chce poděkovat

Když jsem za ní byla tento týden, dala mi za úkol, abych našla cestu, jak těm obětavým lidem z autobusové stanice Fügnerova poděkovat. Prý to během rychlého odjezdu sanitky nestihla. Tomu pánovi, co ji srazil, vzkazuje, aby příště dával pozor na křehké stařenky. A sestřičky v nemocnici prosí, aby si uvědomily, že i ony jednou budou staré a nemohoucí… Naopak těm hodným, hlavně z JIP a chirurgie, strašně děkuje.

Zdeničko, myslím na tebe a ráno do liberecké nemocnice zavolám, jestli jsi opravdu dostala po koupeli mastičku proti proleženinám. A také se zeptám tvé ošetřující lékařky, jak dlouho ještě bude trvat tvá rehablitace a kdy si tě budeme moci vzít na zotavenou k nám domů... Těším se na tvoje kouzelné vyprávění.

Dana Emingerová

 

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec