04.04.2015
Jan Král

Stolní tenista Suchánek věří v účast na paralympiádě v Riu

Liberecký stolní tenista a městský zastupitel Jiří Suchánek přivezl z mezinárodní turnaje stříbro a věří, že mu získané body přispějí k nominaci na paralympijské hry, které se konají v příštím roce v Rio de Janeiru.

V týdnu od 17. do 22. března proběhl v italském Lignanu první mezinárodní turnaj ve stolním tenisu vozíčkářů, na který jsem se vypravil s cílem získání bodů potřebných pro nominaci na Letní paralympijské hry Rio de Janeiro 2016. Podmínkou pro nominaci je nejen účast na čtyřech podobných turnajích, ale také pozice na světovém žebříčku. V mém případě jde v nejhorším případě o šestnácté místo. Variantou je ještě vítězství na ME. Vítězové kontinentu, kteří mají splněný počet turnajů, postoupí do Ria automaticky.

Po příjezdu a potřebném odpočinku (850 km) v poloze ležmo jsem trochu potrénoval a vyčkal na losování, které probíhá večer v den příjezdu.

Letošní rok je nominační. Turnaje se zúčastnilo 317 hráčů, kteří zastupovali 35 zemí. V mé skupině postižení (TT2) byl počet hráčů 28 v sedmi skupinách. Ve skupině jsem byl nasazen jako jednička. Hrálo se systémem každý s každým. Dle pořadí postupovali do K. O. pavouka pouze dva nejlepší. Pozici „jedničky“ jsem obhájil celkem s přehledem. Zapotil jsem se pouze s dvojkou ve skupině. V napínavém boji s Brazilcem Espindolou přišlo vítězství 3:2. Bylo jasné, že prvenství ve skupině a postup mezi šestnáct hráčů je doma. Bohužel v K. O. soutěži mě hned v prvním zápasu porazil 0:3 úřadující Mistr Evropy Polák Czuper. Soutěž jednotlivců pro mě skončila.

Do soutěže družstev jsem nastoupil s francouzským reprezentantem Bedosem. Týmy se hrají podobným systémem jako jednotlivci. Ve skupině každý s každým a pak pavouk. Vítězí vždy družstvo, které dosáhne třetího bodu. Ve skupině jsme byli nasazeni jako „dvojky“. Prvními bylo Polsko a třetími byla irsko–ruská dvojice. Skupinu jsme překvapivě vyhráli se ztrátou pouze jednoho bodu. Opět jsem prohrál, ale 2:3 s mě známým soupeřem Czuperem. S ním se mi prostě nedaří. Podobně to dopadlo na ME v roce 2013. Zde jsem mu ve finále podlehl rovněž 2:3.

V pavouku se nám dařilo bez ztráty bodu. Nejprve jsme ve čtvrtfinále porazili 3:0 Srbsko a následně v semifinále Slovensko, které v boji o postup porazili nasazené jedničky z Koreje. Ve finále nás čekala francouzká dvojice. Bohužel zde jsme neuhráli ani bod a s výsledkem 0:3 pro nás zbyla „pouze“ stříbrná medaile.

Pocit ze hry nemám vůbec dobrý. Nehrál jsem dobře. Možná za to může změna materiálu, ze kterého jsou míčky zhotoveny. Možná to, že jsem přes zimu zvyklý hrát soutěž proti „zdravým“ hráčům a hra je velmi odlišná. Důležité je, že vím, co jsem hrál špatně a co budu muset zlepšit. Je velmi těžké hrát proti hráčům, kteří mají skvělé podmínky. Mají jistotu financí, nemusí do zaměstnání, a proto mají dost času na trénink a rekondici. O celém realizačním týmu ani nemluvím. Dobrou motivací jsou také odměny, které nabízejí jednotlivé státy svým reprezentantům. V porovnání s jinými státy, jsme na amatérské úrovni (finance, média a nezájem politiků tuto situaci řešit). Chtěl bych tedy alespoň touto cestou poděkovat všem mým partnerům, kteří mě podporují. Bez nich by bylo nemožné se turnajů účastnit.

V současnosti jsem na šestém místě ve světovém žebříčku a bude velmi těžké se udržet tak, abych mohl reprezentovat v Riu.

Jiří Suchánek