06.07.2012
Ondřej Vyskočil

Císařské otisky (1843)

Bylo kompletně dokončeno zpracování vrstvy císařských otisků (1843). Nyní jsou podklady dostupné pro celé území ORP Liberec.

Měřický operát stabilního katastru se v době svého vzniku, v první polovině 19. století, stal nejpodrobnějším mapovým dílem českých zemí. Až do rozpadu rakouské monarchie sloužil katastr účelu výběru daní, pro který byl původně zaveden. Tento účel postupně přestával být významný a operát začínal sloužit především k evidenci vlastnických a dalších věcných práv k nemovitostem. Roku 1927 byl nahrazen Křovákovým pozemkovým katastrem. Křovák vycházel z již existujících základů stabilního katastru, které přizpůsobil současným potřebám evidence. Dalším vývojem došlo až ke vzniku současného katastru nemovitostí. Ten je již veden moderními počítačovými prostředky, nicméně jeho původ vychází právě ze stabilního katastru.

Základ stabilnímu katastru byl dán patentem císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817. Mapové dílo vznikalo podle bavorského vzoru vedení katastrální evidence. Zobrazovací soustava byla vybrána transverzální válcová Cassini-Soldnerova využívající Zachův elipsoid jako referenční plochu. Pro území celé monarchie vzniklo 9 souřadnicových soustav tak, aby se jednotlivé země nacházely jen v jedné. Čechy mají počátek soustavy v bodě na kopci Gusterberg, Morava a Slezsko na věži chrámu svatého Štěpána ve Vídni. Nultý poledník se v té době používal Ferrský (17° 39´ 46˝ západně od Greenwiche). Mezi lety 1821-1840 bylo celé území monarchie pokryto trigonometrickou sítí prvního řádu. Podrobné mapování v českých zemích probíhalo v terénu s přestávkou mezi lety 1824-1843. Zaměřovalo se v měřítku 1:2 880, ve výjimečných případech center měst i v měřítkách větších. Pro Prahu byly vytvořeny mapy i v měřítkách 1:1 440 a 1:720.

Kopie katastrálních map vznikaly tiskem z rytiny originálních map na desce solenhofenského vápence na předem navlhčený papír, aby byl přenos barvy co nejlepší. Tento způsob reprodukce zapříčinil značnou a nepravidelnou srážku vysychajícího papíru. Kopie tím ztrácely na přesnosti.
Jedna z kopií, povinný císařský otisk (Kaiserpflichtexemplar), byl uložen v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Po rozpadu rakouské monarchie byl katastrální operát rozdělen mezi nástupnické země. Jeho součástí byly i císařské otisky. Ty byly, kvůli svému prvotnímu účelu - výběru daní, uloženy na ministerstvu financí, které je do 50. let 20. století také spravovalo. Poté přešla správa otisků pod tehdejší ÚAGK, současný ÚAZK. V roce 2000, po zprovoznění nové budovy, se mapy fyzicky přesunuly na současné úložiště ÚAZK v Praze – Kobylisích. Celý soubor map tvoří 11 732 katastrálních území na 46 732 mapových listech (ÚAZK,http://archivnimapy.cuzk.cz).

Císařský otisk je opatřený parcelními čísly a je ručně kolorován podle originální mapy s tím rozdílem, že otisk bývá vesměs světlejší. Jednotlivé prvky jsou vybarveny následovně: okrové pole, šedé lesy, sytě zelené zahrady a parky, zelené louky, světle zelené pastviny, karmínové zděné budovy, kamenné mosty, jezy a silnice, v tmavém odstínu karmínové významné stavby, žluté dřevěné budovy, mosty a jezy, hnědé cesty, modré vodní toky a plochy a různobarevné lemovky hranic se sousedními katastrálními územími (viz. připojená legenda). V bílé barvě jsou ponechány dvory a nádvoří, veřejná prostranství a půda, kterou nebylo možné obdělat, např. kamení. Na zadní straně je podepsán pracovník, který mapu koloroval, a revizor.
Především se však otisky oproti originálním mapám liší v rámech mapových listů. Listy bývají pokresleny nastojato, na jednom listě může být zakresleno více částí katastrálního území. Rámy mapových listů jsou úplné pouze tehdy, je-li celá plocha mapového listu pokryta
kresbou. Pokud kresba nedosahuje až k rámu, je v těchto místech vynechán. Palcové značky nejsou vždy zakresleny a především z důvodu srážky papíru nemusí být přesné. Výrazně je vyznačena čára protínající rám mapového listu v místě, kde se stýkají dva mapové listy, ale kresba je umístěna na jednom papíře. V tomto případě bývá čára označující rám mapového listu vyznačena i na druhé straně těsně za hranicí katastru. Výhoda otisků je v tom, že zachovávají stav v době svého vzniku a zřejmě nebyly udržovány ani opravovány, i když s jistotou to u všech map vyloučit nelze. Oproti originálním mapám jsou, jak již bylo zmíněno, otisky litograficky tištěny, ovšem ne vždy dokonale. Čáry bývají potrhány nebo zesíleny, písmo občas rozmazáno.

Císařské povinné otisky map stabilního katastru jsou kmenovým fondem Ústředního archivu zeměměřictví a katastru a patří mezi jeho nejžádanější a nejvyužívanější archiválie. Pokud není pro určité katastrální území císařský povinný otisk dochován, nahrazuje se rovnocennou náhradou, například tzv. originální mapou stabilního katastru.

Mapy stabilního katastru, konkrétně povinné císařské otisky, byly do prezentované podoby zpracovány právě z výše uvedených naskenovaných originálů Ústředního archivu zeměměřictví a katastru.

Všechny zde prezentované otisky jsou svým vznikem datovány k roku 1843. Případné dodatečné změny jsou v mapách vyznačeny červenou čarou. V několika případech jsou tyto změny i popsány na vlastních otiscích:
Ruprechtice 1879
doplněna hranice Rudolfova
Staré Pavlovice 1893
doplněna hranice mezi nové a staré Pavlovice
Starý Harcov 1909
upravena hranice katastru v jižní části
Stráž nad Nisou 1887
doplněna hranice mezi Stráží nad Nisou a Svárovem
Vratislavice nad Nisou 1913
změna velikosti katastrálního území o přidání části tehdejších Kunratic

Zpracování naskenovaných originálů probíhalo na pracovišti odboru hlavního architekta (dříve odboru strategie a územní koncepce a oddělení územního plánování stavebního úřadu) magistrátu města Liberec pro rozsah obce s rozšířenou působností Liberec a to nepravidelně v letech 2010 až 2012. Jako softwarový prostředek pro úpravu byl vybrán systém Bentley Microstation s plně integrovanou nadstavbou pro úpravu rastrových dat Bentley Descartes. Cílem tohoto zpracování nebylo vytvoření souvislé „bezešvé“ mapy, ale přistoupilo se k „rekonstrukci“ jednotlivých částí katastrálních území do výsledné „ostrůvkovité“ mapy celého území obce s rozšířenou působností Liberec. Postupovalo se především s ohledem na kompaktnost a co nejvěrnější zachycení stavu v jednotlivých katastrálních územích (se zachováním všech nepřesností vzniklých, jak vlastním mapováním, tak dalšími vlivy při zpracování a archivaci otisků). Následně byly takto vzniklé „ostrůvky“ natransformovány (po jednotlivých katastrálních územích) na současný stav aktuální katastrální mapy. Z těchto důvodů byla proto pro operace s mapovým podkladem (s vědomím jistých nevýhod a „nedokonalostí“) striktně používána pouze podobnostní více prvková transformace. Jako vlícovacích bodů, pro „smontování“ jednotlivých katastrálních území, bylo využito rámových palcových značek případně dalších prvků „navazující“ kresby. Jako vlícovací body pro natransformování jednotlivých katastrálních území na stav stávající katastrální mapy, posloužili pečlivě vybrané a vhodně rozmístěné identické body po celém území katastru (lomové body hranic, významná křížení…). Takto získané mapy byly následně vloženy do datového skladu mapového serveru Marushka a následně prostřednictvím této aplikace prezentovány na intranetu a internetu magistrátu města Liberec.
Vrtva císařských otisků je dostupná v aplikaci Marushka a to v tématech Všeobecná datová sadaStaré mapy.

 

 

Cookies

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.