11.01.2018

Povzdech nad rozpočtem se schodkem 400 milionů

Jedna z mých silných zkušeností v politice je spojená s úsporami, které jsme museli provést hned po volbách v roce 2010, abychom město vůbec udrželi nad vodou. Výdaje jsme museli snížit z 2 na 1,6 miliardy. Důvodů bylo více, začali jsme splácet dluhy města, nešlo si dále vypomáhat prodejem majetku a k tomu kvůli krizi klesaly daňové příjmy.

Nebylo vyhnutí, škrty se dotkly i platů, v otázce byla i existence některých organizací města, třeba divadla. To, že město žádnou svou organizaci nezrušilo, nebyla samozřejmost. Vysoké dluhy naše město trápí dodnes, i když se v době rychle rostoucích daňových příjmů problém nejeví tak zásadní jako před několika lety. Tím spíše bych považoval za vhodné snažit se i o něco rychlejší splácení dluhu, aby nás zase nedusil, až přijdou roky hubenější.

Tato myšlenka se nakonec dostala i do volebního programu Změny pro Liberec, kde byl obsažen závazek zvýšit objem volných finančních prostředků města o 100 milionů v průběhu čtyř let. A to proto, aby se město dostalo z pasti závislosti na kontokorentech a na libovůli bank, zda městu poskytnou, nebo neposkytnou úvěr na profinancování evropských dotací. Program jsme přitom připravovali v době, kdy nikdo nečekal tak rychlý růst příjmů města, jaký dnes zažíváme.

Hospodařit v současné době s vyrovnaným rozpočtem by proto nemělo být nemožné. Přesto v prosinci velká většina 28 zastupitelů Změny pro Liberec, ex-Ano a Starostů pro Liberecký kraj schválila rozpočet s enormním schodkem 400 milionů korun. Na výdaje v příštím roce máme rozpustit nejen přebytky z minulých let, ale také polovinu úspor z rezervního fondu původně určeného na splátku první poloviny městského dluhu. Ta je naplánovaná na rok 2025, do té doby fakticky splácíme jen úroky a je na dohodě mezi městem a Českou spořitelnou, jak rychle bude město spořit na splátku dluhu jako takového.

Byl jsem jedním z osmi zastupitelů, kteří rozpočet nepodpořili. Na zastupitelstvu jsem připomínal, že chceme utrácet mnohem více, než jsme před pár měsíci sami plánovali v rozpočtovém výhledu. Že je naše město předlužené, půjčujeme si mnohem dráže než jiná města (aktuálně za více jak 7% úrok) a že by nám nižší zadlužení mohlo během pár let snížit úrokové náklady.

Nejsem příznivcem bezhlavého šetření za cenu chátrání městského majetku. Nechci ani, abychom si nechali utéct příležitost dotací z fondů EU jen proto, že bychom neměli na jejich spolufinancování či předfinancování. Jenže nárůst výdajů rozpočtu se zdaleka netýká jen investic, ale i běžných provozních výdajů města. Jen v pěti velkých městských organizacích (DPMLJ, TSML, DFXŠ, zoo a Liberecká IS) vzrostl provozní příspěvek o 70 mil. Kč, a to ve srovnání s rozpočtovým výhledem na rok 2018, který s mírným růstem provozních výdajů ve srovnání s rokem 2017 již počítal. Další nárůsty se týkají personálních výdajů přímo na radnici díky rychle rostoucímu počtu pracovníků. Z mého pohledu rozpočet svědčí spíše o rezignaci na efektivní řízení města než o snaze zajistit prostředky na investiční akce.

Přál bych si do budoucna odpovědnější přístup k městským financím. Byl bych spokojený, kdybychom v době růstu příjmů udrželi růst výdajů na uzdě a dokázali vytvářet mírné přebytky. Zlepšili bychom finanční zdraví našeho města a to by se nám vrátilo na levnějším financování. Podobně jako to v minulých letech úspěšně dělali na Libereckém kraji, jak jsme se sami snažili během krátkého období ve vedení města v letech 2010–2011 a jak jsme měli sami v programu, se kterým jsme šli do minulých voleb. 

 

Nastavení cookies