03.10.2018
PhDr. Mgr. Ivan Langr

Zpráva o stavu Liberce 2018

Tato zpráva bude součástí poselství, vloženého pod strom republiky dne 28. října 2018.

 

Milí objevitelé,

nápad sepsat tento stručný dokument vznikl na jaře 2018 v souvislosti s nálezem uzavřené skleněné schránky pod torzem bývalého stromu republiky, kam ji dne 18. května 1946 do hloubky jednoho metru - nedaleko místa, kde se v Parku Clam-Gallasů možná právě teď nacházíte - ukryli naši předci. Rozhodli jsme se proto, že k 100. výročí založení Československa, dne 28. října 2018, vysadíme padlý strom republiky znovu a stejně jako naši předchůdci do jeho kořenů vložíme pouzdro s obsahem, který by pro Vás, naše budoucí potomky, mohl být z historického hlediska zajímavý. Tedy za předpokladu, že jste tuto schránku vůbec našli.

Stručná zpráva o stavu Liberce v roce 2018

Úplně na úvod se Vás, milí čtenáři, musím hypoteticky zeptat, zda na jihozápadní straně města na kopci vysokém 1012 metrů ještě vůbec stojí horský vysílač a hotel Ještěd, který byl od svého otevření v roce 1973 hlavním symbolem města? Je až nepochopitelné, že unikátní hyperboloid architekta Karla Hubáčka, tak mimořádně drahý všem Liberečanům, byl v naší době v ne příliš dobrém technickém stavu. A i vyhlídky na blízkou rekonstrukci se nezdály být kdovíjak nadějné. Pokud už tedy Ještěd podlehl času, jde díl viny za to i na hlavy naší generace.

Liberec je v současné době pátým největším městem České republiky a prvním z dalších šesti krajských měst, která čítají kolem jednoho sta tisíc obyvatel. Vyšší počet občanů už mají jen Praha (1.294.513), Brno, Ostrava a Plzeň, která jich jako čtvrtá v pořadí uvádí 170.936. Populace statutárního města Liberec k prvnímu dni roku 2018 dosahovala 103.979 obyvatel. Bylo to nejvíce od roku 2004, kdy naopak počet obyvatel klesl nejníže za posledních 30 let - na pouhých 97.400 občanů. Měřeno našima očima je tedy současný Liberec atraktivním místem k žití, kam se meziročně stěhuje přes 2 tisíce nových lidí a narodí se tu pravidelně přes tisíc dětí za rok. Od doby, kdy Jan Neruda v roce 1865 napsal, že Liberec je nepříjemné město jako málokteré a lidé tu vypadají jako marinovaní ouhoři, se tedy přece jenom už dost změnilo.

Mikroklima města stále dlouhodobě odpovídá tzv. mírnému pásu s pravidelným střídáním čtvera ročních období, ale změny jsou již delší dobu patrné. Tuto zprávu například píši na sklonku snad nejteplejšího léta za posledních nejméně 200 let. Teploty chvílemi dosahují téměř k 40 stupňům Celsia, už několik měsíců nijak vydatněji neprší a hladina Lužické Nisy klesla na své historické minimum. Ale kdo ví, podhorský Liberec vždy uměl překvapit, třeba letos v zimě zase jednou bude pořádně sněhu!

Jako statutární město (statut město získalo k 24. 11. 1990) se Liberec územně člení na tzv. velký Liberec, který aktuálně samostatně spravuje 32 městských čtvrtí, a samostatný městský obvod Vratislavice nad Nisou, který si řídí celou řadu svých záležitostí autonomně. Správu statutárního města Liberec toho času vykonává 39 členné zastupitelstvo města (nejvyšší orgán) a 9 členná rada města, složená z primátora, jeho náměstků a čtyř radních. Magistrát města se zhruba 450 zaměstnanci je pak úřadem veřejné správy, zajišťujícím veřejné služby občanům v samostatné působnosti obce (majetek, rozvoj, kultura, školství, sociální věci aj.) a v přenesené působnosti státu (osobní a dopravní agendy, stavební řízení aj.). Obvod Vratislavice má vlastní zastupitelstvo, radu se starostou, místostarostou, radními i svůj úřad. Mimochodem, v Liberci jsme vždycky vtipkovali, že jednou k sobě jako další čtvrť připojíme i blízký, populací sotva poloviční Jablonec nad Nisou. Nestalo se tak už náhodou?

Naše město disponuje rozvinutým průmyslem (převážně automobilovým), koncentrovaným zejména ve dvou průmyslových zónách ve čtvrtích Doubí a Ostašov, a také pestrou strukturou služeb; zemědělství naopak skomírá. Kapitálová účast v jednotlivých průmyslových podnicích odráží prakticky celý globalizovaný svět - najdeme zde firmy s vlastníky z Japonska, Německa, Francie, Španělska a mnoha dalších zemí. Jen čistě českých firem nenápadně ubývá. Podle evidence úřadu práce bylo v okrese Liberec k 30. 6. 2018 jen 3,5 % lidí bez práce, což je vůbec nejméně za posledních několik let. Jde o pozitivní výsledek celkové hospodářské konjunktury České republiky předešlých tří až čtyř let. My teď tušíme jen to, že toto období prosperity jako zákonitost jednou musí skončit, Vy už z odstupu víte, kdy přesně se tak stalo a jaké to pro nás mělo následky.

I samo město díky ekonomickému růstu nyní požívá mimořádných, zejména daňových příjmů do svého rozpočtu. Jeho výdajový objem v roce 2018 (ke dni schválení) činil 2,4 miliardy českých korun. Protože vůbec netuším, v jaké geopolitické situaci se ve Vaší době Česká republika nachází, uvádím raději to číslo i ve čtyřech dnes nejznámějších cizích měnách dle jejich aktuálního kurzu ke koruně: 94 miliónů EUR, 109 miliónů US dolarů, 742 miliónů čínských jüanů a 7,2 miliardy ruských rublů. Z předchozích dvou dekád, kdy velmi masivně investoval, si ale s sebou Liberec nadále nese dluh ve výši zhruba 1,8 miliardy korun, který musí pravidelně splácet. A je nutné říci, že dluhy jsou - bohužel - novodobou metlou lidstva. V průměru je každý desátý Liberečan vč. kojenců nyní soukromě zadlužen ve výši 265 tisíc korun. Dluží státy, města, firmy, rodiny, jednotlivci a dokonce i banky sobě navzájem. Je to zkrátka bláznivý svět, který hrozí nás jednou vrhnout zpět do doby směnného obchodu.

Vzdělání považujeme za důležitou součást našich životů, nechceme být společenstvím hlupců. (I když, jak moudře napsal Tomáš Masaryk již před 120 lety, "vzdělání, jak z nás dělá člověka, může z nás udělat i nečlověka.") Na svém území statutární město aktuálně zřizuje 30 mateřských škol a 22 škol základních (vč. jedné pro děti s hendikepy a jedné základní umělecké). V roce 2018 mateřské školy navštěvovalo zhruba 3000 dětí převážně ve věku od 3 do 6 let. Základní školy pak poskytovaly výuku téměř 8700 žákům. Rozpočet města v roce 2018 provoz škol zajišťoval bezmála 140 milióny korunami (mzdy zaměstnanců škol zvlášť hradil stát) - devítileté základní vzdělání bylo v naší době povinné pro každého! Na území města dále najdeme 17 středních škol zřizovaných jak Libereckým krajem, tak soukromými subjekty. A také Technickou univerzitu Liberec, zastřešující 7 fakult a 1 odborný ústav, kde studuje téměř 7 tisíc studentů, z nichž je zhruba 500 cizinců.

Vysoká míra kvality života v Liberci mj. souvisí i s možností velkého kulturního a sportovního vyžití občanů. Jen samo statutární město zřizuje dlouhodobě dvě divadla (třísouborové Divadlo F. X. Šaldy a Naivní divadlo) a dvě zahrady (nejstarší botanickou zahradu ve střední Evropě z roku 1895 a nejstarší zoologickou zahradu na území Česka z roku 1919). Divadlo F. X. Šaldy přitom patří ke špičce zejména na poli opery, s níž čtyřikrát po sobě, naposledy v listopadu 2017, získalo ocenění pro nejlepší operní inscenaci v Česku. Naivní divadlo zase v posledních letech opakovaně sbíralo ceny za nejlepší představení v kategorii loutkových divadel. A ZOO Liberec pak jako vážený člen Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) dokonce řídí v letech 2017 - 2019 jako první zoo ve východní Evropě celoevropskou kampaň na záchranu ohrožených druhů, v tomto případě pěvců jihovýchodní Asie. Chvála kumštu, ten je věčný, ale žijí, milí čtenáři, ve Vaší době ve volné přírodě ještě vůbec nějaká zvířata?

Ke sportovním účelům i velkým společenským akcím nám pak slouží komplex Sport Parku Liberec s velkou hokejovou arénou a mnoha dalšími sportovišti z roku 2005. Občané města ale rádi tráví volný čas i v bezpočtu menších kulturních a sportovních zařízeních či klubech. Z významných společenských institucí na území města, které zde však zřizuje Liberecký kraj, lze jmenovat především Krajskou vědeckou knihovnu, Oblastní galerii Liberec - Lázně či Severočeské muzeum Liberec. Liberec je tak v pohledu na sebe rozdělen ve dví - část občanů tvrdí, že je městem sportu, druhá část, že kultury. Asi nemá smysl tomu soudcovat, měli bychom být spíš rádi, že si tu každý prostě najde své.

V rámci zajištění dalších veřejných služeb Liberec financuje nebo jinak podporuje především městskou hromadnou dopravu 4 linkami tramvají a 40 linkami autobusů, přičemž jedna tramvajová linka taky vede do již vzpomínaného Jablonce, svoz a likvidaci zhruba 30 tisíc tun odpadů za rok (v naší době byla bezodpadová společnost jen utopií, bylo by ale zajímavé vědět, zda se Vám v tom směru daří lépe) či sociální a zdravotní služby. Ve městě mimo mnoha soukromých ambulancí sídlí Krajská nemocnice Liberec s 2500 zdravotníky a 19 mezioborovými či specializovanými lékařskými centry. I tak ale máme z nemocí strach a ročně nás, Liberečanů, zemře kolem tisícovky. Náš nejstarší žijící občan letos v lednu oslavil už 103 let, ale přesto mi to nedá se Vás dotázat, zda se lidstvu už přece jenom nepodařilo namíchat nápoj Makropulos zajišťující nesmrtelnost? Sám bych ho doušek přivítal, protože život v naší době je přes všechna každodenní trápení velmi hezký a pokojný.

Rok 2018 je rokem významným, jubilejním. Kromě již vzpomínaných oslav 100. výročí Československé republiky (která ale už plné čtvrtstoletí neexistuje) si připomínáme i 50 let od neblahé okupace vojsky Varšavské smlouvy, kdy se naše země i naše město zatím naposledy ocitly v přímé válečné zóně. Moc bych si přál, aby toto mírové období bez přerušení stále ještě platilo i za Vašich časů. "Najdeme most, na němž jsi stál? Přejdeme praskající ledy?" (Josef Hora, 1940)

Na Liberec ale letos připadá i 200 let od chvíle, kdy na jeho půdu vstoupil v roce 1818 šestnáctiletý mladíček, který pak se svými potomky ovlivnil tvář a význam města nejméně na století dopředu - Johann Liebieg, zakladatel slovutných textilních továren, z nichž už ale dnes nezbylo zhola nic. Není tomu přitom tak dávno, co jsme se k historickému dědictví Liebiegů nemohli celých 40 let totality nahlas ani hlásit. Snad jste zachování odkazu svých předků přece jenom otevřenější, než jsme byli my.

 

Milí čtenáři,

pokusil jsem se jen ve zkratce shrnout některá fakta, která v naší době dělají Liberec Libercem. Je mi jasné, že Vaše společnost není stejná; jen věřím, že stále existuje ta půvabná kotlina mezi lesy Jizerských hor a Ještědského hřebene, již skrz celé město od východu na západ a zase zpět unikátně protíná jediná tramvajová linka.

Je dokonce možné, že tato písemná zpráva je pro Vás zhola zbytečná. Třeba už disponujete takovou technologií, že stačí jen pomyslet a vmžiku Vám požadované informace z kteréhokoli historického období samy naskakují do vědomí. Je-li tomu tak, rychle seznáte, že tento dokument je věrným obrazem města Liberec z roku 2018 po Ježíši Kristu. V jeho učení přitom v naší době věřilo kolem 2 miliard lidí (křesťanů) z celé planety. Ale Liberečanů mezi nimi bylo jen poskrovnu, sotva pár set.

A ještě pro pořádek: tuto zprávu jsem napsal v českém jazyce na přenosném počítači DELL Latitude E5540. Věřím, že v nějakém svém muzeu ještě tento kousek techniky najdete.

S úctou a pozdravy všem následujícím pokolením

 

Liberec, dne 31. srpna 2018

Pozn. Součástí této zprávy je i kopie původní listiny z 18. května 1946, kterou jsme objevili 28. května 2018 pod torzem bývalého stromu svobody v parku Clam-Gallasů.

Nastavení cookies