Franz hrabě Clam-Gallas: pocta šlechtici ducha a muži činu

V létě roku 1854 se na libereckém zámku narodil Klotildě, roz. Dietrichstein-Proskau-Leslie, a Eduardu Clam-Gallasovi syn Franz. Dětství prožil na rodových sídlech v Čechách a v Rakousku. Na jeho výchovu měla krom rodičů vliv i anglická vychovatelka, která jej učila pokoře a střídmosti. Univerzitní vzdělání získal v oborech právo a historie. Když po smrti otce přebírá rozsáhlý majetek na bývalých panstvích Frýdlant, Liberec, Grabštejn, Lemberk, včetně paláců ve Vídni a v Praze, necítí se být vlastníkem, nýbrž jen dočasným správcem a opatrovatelem pro další generace. Odpovědný i zavázaný je i ke svým zaměstnancům, kteří jsou pilířem dobré správy a prosperity clam-gallasovského velkostatku. Řada rodin je zaměstnávána již po generace.

Velkým zájmem Franze Clam-Gallase (*26. červenec 1854 - 20. leden 1930) byla příroda a především lesy Jizerských hor, které miloval a jejichž správě se věnoval teoreticky i prakticky. Sám sportovně založený jezdil rád a výtečně na koni, hrál pólo i tenis, plaval a v zimě lyžoval. Patřil mezi první motoristy v českých zemích. Byl technicky nadaný, některé ze svých vynálezů si nechal i patentovat, rád a dobře kreslil. U vídeňského dvora byl ctěn již jako mladý gentleman. Clam-Gallasové měli vždy velmi blízko k panovnickému rodu, což dokládá, že císařovnu Alžbětu, jejíž pamětní deska od roku 2011 znovu zdobí skálu v rokli Velkého Štolpichu, opakovaně doprovázel nejen na cestách do Anglie.

Potomci slavného šlechtického rodu navštívili libereckou radnici

V roce 1882 se ve Vídni oženil s Marií hraběnkou Hoyos-Sprinzenstein. Jejich prvním domovem se stal zámek Grabštejn, na Frýdlant se přestěhovali až po smrti otce Eduarda. Franz Clam-Gallas se stal milujícím otcem sedmi dcer, smířeným se skutečností, že je posledním svého rodu. Byl osobností, která pro rodinu, přátele i zdejší obyvatele znamenala mnoho. Ne však proto, že byl šlechticem, ale proto, jaký byl. Jeho dobré srdce, laskavý humor i moudrost byly tím, co jej charakterizovalo. Rodové heslo „Věrni osudu, statečně jej následujeme“ naplňoval až do své smrti. Hrabě Clam-Gallas byl široce uznávanou skutečnou autoritou. Politice se přitom spíš vyhýbal. Jak sám říkal: „nejsem bojovné povahy“. Do zhroucení monarchie v roce 1918 z dědičné povinnosti zasedal pouze v panské sněmovně.

Jeho péčí a podporou se v Jizerských horách rozvíjel turismus a na bývalých panství spolkový život. V roce 1883 byl jmenován pro své zásluhy čestným členem hejnických dobrovolných hasičů a k 60. narozeninám mu bylo uděleno čestné občanství města Liberec. Z pozice patrona spravoval a financoval 27 kostelů a hejnický klášter, který jeho předek a jmenovec Franz Ferdinand Gallas založil. Hejnický kostel byl pro něho – stejně jako pro jeho předky a potomky – místem mariánské úcty i posledního odpočinku členů rodiny. Za jeho života prošel chrám mnoha úpravami, které nás dodnes uchvátí. Na počátku 20. století vídeňský profesor Andreas Groll se svými žáky vyzdobil všechny chrámové kopule novobarokními freskami secco. Mariánskou kapli nechává oddělit monumentální kovanou mříží. Opravena a rozšířena je i rodová hrobka, pro kterou navrhl katafalk se spouštěcím mechanismem. V roce 1914 a o deset let později jsou do věží kostela vyzvednuty nové zvony. Na konci 20. let jsou v kostele instalovány krnovské Riegerovy varhany.

Když objevil talent pozdějšího významného sochaře Heinricha Scholze z Raspenavy, neváhal jej podporovat ve studiích stejně, jako předtímjeho děd malíře Josefa Führicha. První světovou válku zčásti prožil na frontě. Jako člen řádu maltézských rytířů pomáhal v lazaretech a doprovázel vlaky s raněnými vojáky. Pro léčbu zraněných propůjčil i zámek Lemberk.

V závěru svého života, po vzniku Československa, byl konfrontován s dalekosáhlými společenskými, politickými i majetkovými změnami. Nebylo pro něho snadné přijmout je. Ztratil mnoho z toho, co miloval a čemu odpovědně zasvětil svůj život. Trápil se důsledky prvorepublikové pozemkové reformy, které postihly i jeho bývalé zaměstnance. Franz hrabě Clam-Gallas umírá na Frýdlantu v lednu 1930.

Jeho smrt hluboce zasáhla nejen rodinu. Nekrology byly otištěny v mnoha denících i časopisech bývalého habsburského mocnářství. Tři dny po jeho smrti, 23. ledna, Hejnice zaplnily tisíce smutečních hostů – členové rodiny, přátelé, představitelé samospráv a spolků, politici, průmyslníci, stávají i bývalí zaměstnanci a obyvatelstvo místní i ze širokého okolí. Kondolenci zasílá i prezidentská kancelář. Smuteční kázání pronesl liberecký arciděkan Gustav Buder. Do zcela zaplněného kostela a na lidem obsazený kostelní dvůr pronesl slova: „Pro nás nejsi mrtev. Mrtvý je pouze ten, který je zapomenut. Ty pro nás však zůstaneš nezapomenutelným!“

Když dnes vstoupíte do ambitu hejnického chrámu, spatříte jeho epitaf, kterému dominuje sv. Martin předávající ze sedla svého koně svůj šat žebrákovi. Legenda, která byla naplněna. Pod jeho reliéfem čteme prosté sdělení: Franciscuscomes de Clam-Gallas.

K poctě poslednímu Clam-Gallasovi

Na svátek sv. Václava v roce 2013 se do Hejnic sjelo přes 90 potomků pěti dcer Marie a Franze Clam-Gallasových. Rodinné setkání se konalo na dvou místech. Ve vídeňském Clam-Gallasově paláci a v hejnickém – bývalém – františkánském klášteře. Mnohá přátelství dala vzniknout myšlence uspořádat v letošním roce kulturní projekt, kterým by byl Franz Clam-Gallas, jako výjimečná osobnost, připomenut. Bohatý program, který se nyní nachází ve své polovině, realizuje pět pořadatelským organizací. V Hejnicích sídlící spolek Frýdlantsko, Lesy ČR, s.p. – Krajské ředitelství Liberec, Krajská vědecká knihovna v Liberci, Katedra historie FP Technické univerzity v Liberci a Římskokatolická farnost v Hejnicích. Dále se projektu účastní devět partnerských organizací a řada sponzorů.

Rok pocty Franzovi Clam-Gallasovi byl zahájen 17. května výsadbou památného javoru v sousedství clam-gallasovského loveckého zámečku na Nové Louce. V sobotu 21. června se v hejnickém kině uskutečnila přednáška René Bělohradského na téma Clam-gallasovská obora: význam a historie technické památky Jizerských hor. Program téhož dne pokračoval nedaleko Farské louky, kde Lesy ČR předaly veřejnosti jedno ze čtyř míst s obnovenou částí oborního plotu a tzv. jelením skokem. Každé ze čtyř míst je doplněno informační tabulí přibližující historii technické památky. Zaplněný hejnický kostel si 26. července připomněl 160. výročí narození Franze Clam-Gallase. Komponovaného pořadu s hudbou W. A. Mozarta, L. van Beethovena a M-A. Charpentiera v podání Krokova kvarteta a Hanse Laua, slovem doprovodil liberecký historik Milan Svoboda. Čestnými hosty byli vnučka a vnuk Gabriely Auersperg, roz. hraběnky Clam-Gallas, Agathe a Jenö Széchényi.

Druhou polovinu clam-gallasovského roku otevřela 30. září přednáška historika Milana Svobody v liberecké Krajské vědecké knihovně s názvem Franz hrabě Clam-Gallas: poslední svého rodu. V rámci projektu je také připravována putovní výstava, jejíž vernisáž proběhne 30. října v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Otevření výstavy bude předcházet setkání s rozhovorem s pravnučkou hraběte Clam-Gallase Christine Edinou WinkelbauerKelly. Začátek programu bude v 16.30. Celý projekt zakončíme v hejnickém chrámu v neděli 25. ledna 2015, kdy od 15 hodin zazní v podání sboru Ještěd Requiem W. A. Mozarta k 85. výročí úmrtí posledního Clam-Gallase. V závěru letošního roku vyjde kniha autorů Milana Svobody a Jana Heinzla nazvaná Gallasové, Clam-Gallasové a Hejnice: poutní místo a jeho patroni.

Více informací o projektu naleznete na webu www.clam-gallas.webnode.cz.

Text: Jan Heinzl

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec