Stanislav Hnělička: Každý z nás měl plán, jak se sprovodit ze světa

Stanislavu Hněličkovi popřáli hodně zdraví do dalších let náměstkyně primátora Karolína Hrbková a náměstci Tomáš Kysela a Ivan Langr. „Jste prvním generálem v mém životě, kterému mohu takto stisknout ruku. Nedávno jsem přečetl vaši knihu. Nejen, že jste toho hodně prožil. Z knihy je také poznat, že jste velmi svérázný člověk,“ poznamenal při gratulaci Ivan Langr. Slovy obdivu a uznání nešetřili ani ostatní zástupci vedení města. „Je to pro mne velká čest, že se s vámi osobně potkávám,“ řekl Tomáš Kysela.

O bojích na Středním východě od Západní pouště až po legendární Tobruk, jichž se za druhé světové války Stanislav Hnělička zúčastnil, povyprávěl jeho syn Stanislav Hnělička mladší. Také přinesl ukázat druhé vydání knihy, nazvané Byl jsem tobruckou krysou autora Jana Šebelky. Druhé vydání je rozšířeno o události let 1968 – 2010 a mapuje například i cesty Stanislava Hněličky do francouzského Dunkerque a zrození partnerství tohoto města s Libercem. Syn válečného veterána vyslovil během návštěvy radnice rovněž přání Československé obce legionářské, aby město oživilo polozapomenutý památník v Ruprechticích.

„Varianta, že bychom upadli do zajetí, pro nás neexistovala. Každý z nás měl svůj plán, jak se sprovodit ze světa. Mým plánem bylo odjistit granát a lehnout si na něj, aby nepřítel nezjistil mou totožnost. Protože jinak by byli naši rodiče a další příbuzní v protektorátu zcela jistě popraveni,“ podotkl Stanislav Hnělička. Připustil také, že sice s režisérem Václavem Marhoulem spolupracoval na scénáři filmu Tobruk, ale že ne všechno se za války událo tak, jak snímek ukazuje. Některé scény v něm jsou režisérovou uměleckou licencí, například poprava italského zajatce.

„Můj život byl dlouhý, ale zároveň těžký,“ dodal válečný veterán. Přiznal, že jako kluka jej armáda nijak nelákala. Jeho přáním bylo stát se, až vyroste, hajným. „Vyrůstal jsem v lesích,“ vysvětlil.

Stanislav Hnělička se narodil v Liberci 12. února 1922. Do zahraničního odboje se zapojil po obsazení Sudet a násilném vystěhování jeho rodiny. Zúčastnil se bojů v Libanonu a Syrii, pod velením gen. Karla Klapálka bojoval u Tobruku a později také u Dunkerque a v západní Belgii. Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti a za socialistického režimu byl vězněn, podobně jako mnoho jiných válečných hrdinů. Uznání se dočkal až po roce 1989.

Je držitelem nejvyššího státního vyznamenání Řádu bílého lva, dvou Československých válečných křížů, francouzského Řádu čestné legie, polského Válečného kříže, Africké hvězdy, dvou medailí Za chrabrost, medailí Za zásluhy 1. stupně, a řady dalších vyznamenání. Od října roku 2011 je Stanislav Hnělička také držitelem Čestného občanství města Liberec. O měsíc později byl povýšen na brigádního generála.

Text: Zuzana Minstrová, foto: Jan Vrabec

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec