Kardinál Dominik Duka stráví 17. listopad v Liberci

Zastávka je plánována jako pocta zhruba 30 Liberečanům, kteří v mezidobí 1977 – 1989 neváhali a zásadní dokument moderních československých dějin podepsali.

„Myšlenka pozvat pana kardinála se zrodila spontánně ve chvíli, kdy jsme zjistili, že má s buřičem a jedním z nejaktivnějších libereckých chartistů, René Matouškem, část společného osudu. Oba dva totiž v první polovině 80. let pobývali z politických důvodů ve stejném vězení – na plzeňských Borech. Jestli se společně potkali, spíš jen trochu tuším, ale pana kardinála se na to určitě nejen já zeptám. V tu dobu na Borech ostatně dlel i Václav Havel či Jiří Dienstbier,“ vysvětlil náměstek primátora pro školství, sociální věci, cestovní ruch a kulturu Ivan Langr.

Kardinál Duka přijede do Liberce již v ranních hodinách a jeho půldenní program bude kombinací církevní a občanské části. „V 9.30 hod bude pan kardinál sloužit v libereckém obnoveném kostele sv. Antonína Velikého slavnostní mši svatou, kterou zahájí návštěvu našeho města“, potvrdil P. Radek Jurnečka, liberecký arciděkan. V 11 hodin se pak kardinál Duka zúčastní odhalení zastávky na Rybníčku. „S panem kardinálem jsme se domluvili, že zde bude mít krátký proslov a na závěr vysloví modlitbu za svobodu a demokracii. Poté se společně, i s přítomnými libereckými chartisty, vydáme na libereckou radnici k její prohlídce a následnému občerstvení a neformální diskuzi,“ uvedl náměstek Langr.

Z celkového počtu 1880 Čechoslováků, kteří za normalizace podepsali Chartu 77, bylo jen necelých třicet Liberečanů. Přestože v malém počtu, byli mnohdy velmi aktivní, jak ukazují dokumenty z fondů Charty 77 a VONSu – protestovali veřejně na obranu politického vězně z Liberce, Miroslava Černého, odsouzeného na 3 roky (1977 až 1980), proti odsouzení Ivana „Magora“ Jirouse (1978), proti vazbě Liberečana Jiřího Veselého (1978), byli odsouzeni do vězení – Ladislav Cerman (1979), René Matoušek (1983), trpěli policejními represemi – Jiří Kasal (1979), jejž napadení příslušníkem VB dovedlo až k emigraci, René Matoušek (1989) za šíření Několika vět, manželé Mayerovi (1988 a 1989) za aktivitu v době srpnových událostí v roce 1988 atd. „Na liberecké signatáře Charty 77 se zatím trochu zapomínalo, přestože za svůj podpis mnohdy trpěli jednostrannou zvůlí – vězněním, psychicky neúnosnými výslechy, ničením zdraví i profesních kariér, šikanou, veřejným zostouzením. Po 38 letech jim tedy vyslovíme veřejný dík,“ dodal náměstek Langr.

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec