15.04.2016
Jan Král

Pomník Masaryka si zaslouží lepší místo, myslí si Konfederace politických vězňů

O běžných starostech Liberečanů, ale také o tom, že by si pomník Tomáše Garrigue Masaryka zasloužil lepší místo před budovou Severočeského muzea, diskutovali členové liberecké pobočky Konfederace politických vězňů na své pravidelné schůzi.

Pozvání přijal za město Liberec náměstek primátora Jan Korytář. Za Liberecký kraj dorazil hejtman Martin Půta. Město i kraj každoročně podporují konfederaci finančním příspěvkem.

Po úvodním seznámení s hospodařením liberecké pobočky a plánem na letošní rok využili členové přítomnosti náměstka a ptali se na plány rozvoje města, ale i na běžné starosti, týkajících se například čistoty veřejných prostranství nebo poplatků za komunální odpad.

„Lidé, kteří byli v minulých dobách vězněni za své politické názory, si zaslouží i dnes naši úctu a ocenění. Jsem rád, že žijeme v době a v zemi, kdy je sousloví „politický vězeň“, spojeno už jen s minulostí. Jen si musíme dávat pozor na chytráky, co by chtěli v politice používat sílu, aby se zlé časy jako padesátá léta zase nevrátily,“ řekl náměstek Jan Korytář.

Členové Konfederace politických vězňů se několikrát do roka účastní několika veřejných akcí. Kromě přednášek o totalitě je to pravidelně předně Den památky obětí komunistického režimu 27. června, dále například oslava Dne vítězství 8. května nebo Den vzniku samostatného československého státu 28. října. Právě při poslední jmenované akci oživí členové konfederace otázku přemístění pomníku Tomáše Garrigue Masaryka na vhodnější místo. Pomník s bustou zakladatele státu a prvního prezidenta stojí u boku muzea od roku 2008. „Důstojnější místo by podle našeho názoru bylo před průčelím muzea, kde by byl více na očích. Takto spousta lidí ani neví, že v Liberci Masarykův pomník vůbec stojí,“ uvedl předseda liberecké pobočky Jaroslav Hofman.

Konfederace politických vězňů České republiky je dobrovolnou organizací, která sdružuje politické vězně komunistického režimu bývalého Československa, kteří byli režimem po roce 1948 vystaveni nebývalému teroru, jako byly popravy, mučení, dlouholetý žalář, konfiskace majetku, ale i společenská a sociální diskriminace. Rovněž sdružuje osoby, které byly nuceny z prokazatelně politických důvodů opustit Československo a požádat o politický azyl v jiné zemi, a kterým byl tento azyl udělen. Sdružuje také osoby, které se prokazatelně zapojily v cizině do boje proti komunistickému režimu. Z původních cca 450 000 postižených dnes žije necelých 8000. Liberecká pobočka má v současnosti 28 členů.



 

Nastavení cookies