31.08.2014

Tři roky trvala rekonstrukce slavné Simonovy vily. A Liberec má další klenot

Skloubit ducha doby z konce 20. let minulého století s požadavky moderního bydlení bylo hlavním cílem architektů a projektantů, kteří připravili rekonstrukci jedné ze slavných vil Liberce, Simonovy vily. Jak se jejich dílo podařilo, ukázal soukromý majitel honosného domu historikům, zástupcům Technické univerzity Liberec, ale i města a dalším hostům v pátek 29. srpna.

Bývalé sídlo kojeneckého ústavu, které stojí na rozlehlém pozemku mezi ulicemi Husova a Bendlova, nabídlo statutární město Liberec k prodeji za 17 milionů korun v roce 2011 proto, že značně zchátralý objekt byl prázdný, a město pro něj nemělo žádné využití a ani peníze na jeho rekonstrukci. Nový majitel, podnikatel Vojtěch Pražma, připravoval projekt rekonstrukce s architektonickou kanceláří AV 19 Radmily a Michala Iblových bezmála půldruhého roku. Stejnou dobu pak trvala vlastní rekonstrukce. V domě bude majitel se svou rodinou bydlet.

„Simonova vila patří do seznamu významných vil Libereckého kraje. Byla postavená ve stylu art deco, v Čechách málo zastoupeném. Spojení s prvky novoklasicistní architektury zde tvoří jedinečný celek. Proto jsem neváhal, když se objevila možnost ji koupit,“ řekl Vojtěch Pražma. „V hrozném stavu tady bylo všechno. Například úplně rozpadlá kanalizace byla svedená do sklepa. Snažili jsme vrátit vilu do doby před osmdesáti lety, ale přitom aby současně dům vyhovoval požadavkům moderního bydlení. Najít mezi tím kompromis bylo na rekonstrukci to nejtěžší, “ dodal.

Rekonstruovanou vilu si od sklepa až po půdu prohlédl spolu s dalšími návštěvníky také náměstek primátorky pro ekonomiku Jiří Šolc. Připomněl, že po přestěhování Dětského centra Sluníčko do nově vybudovaných prostor na sklonku vlády předchozí radniční koalice zůstala Simonova vila opuštěná. Budova byla ve špatném technickém stavu a interiéry navíc zhyzděny necitlivými vestavbami.

„Obnovením Simonovy vily se mi splnil sen. Měl jsem totiž strach, že ji koupí někdo, kdo ji nebude využívat tak, jak se na tuto výstavní čtvrť Liberce sluší. V osobě docenta Pražmy ale našlo město kulturně založeného a vzdělaného člověka s hlubokým vztahem k historii. Mám radost z toho, že se vila znovu probudila do nevšední krásy. Fascinující jsou detaily interiérů, které promlouvají jako v roce 1930. Věřím, že budou takto promlouvat ještě další desítky let,“ neskrýval své nadšení náměstek Jiří Šolc.

Dům zdobí celá řada zachovalých původních prvků. Ty majitel renovoval a doplnil historickým nábytkem a dalším vybavením, které sice v Simonově vile zřejmě nikdy nebývalo, ale pochází z doby, kdy byla postavena. Návštěvníci si během pátečního večera také prohlédli na videu prezentaci fotografií, které zachytily stav objektu těsně před rekonstrukcí. Mohli jej tak porovnat s tím, jak dům vypadá nyní.

„Viděl jsem, jak dům vypadal před rekonstrukcí. Líbí se mi moc, jak jej majitel rekonstruoval, jak jej očesal od nánosů pozdějších stavebních úprav,“ řekl ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek. „Simonova vila přitom není historickou památkou, chráněnou státem,“ dodal. Jak prozradil, do muzea putovaly z vily už v dnešní době nepoužitelné historické radiátory, které sloužily k vytápění domu.

Vila byla postavena ve druhé polovině 20. let minulého století. Pro tehdejšího policejního radu Adolfa Simona ji v roce 1928 navrhl architekt Franz Radetzky. Po druhé světové válce byla znárodněna a od roku 1953 v ní měl sídlo kojenecký ústav. Vila je výjimečná svým pojetím, ve kterém se architektovi podařilo originálně spojit prvky novoklasicistní architektury s výraznou zdobností v duchu meziválečného dekorativismu. Je charakteristická výraznou barevností a četnými rostlinnými motivy na fasádě i interiérech. Časté jsou zde i dívčí motivy, například nad mírně vyvýšeným vstupem do domu, ohraničeným štíhlými sloupy, stojí soška děvčátka s míčem.

Text a foto: Zuzana Minstrová

 

 

Nastavení cookies