Komentované prohlídky budovy krematoria k výročí sta let

Historie budovy: 1918 – 2018

Každá doba má osobnosti, které, ať v názorech na život, společnost, ale i na smrt, přinášejí nové myšlenky. Teprve s odstupem času si plně uvědomujeme sílu pokrokové myšlenky a odvahu těch, kteří za ně bojovali, zvláště když se týkaly oblasti tak citlivé, jako je pohřbívání.

Onou novou ideou, která se v Evropě objevila ve druhé polovině 19. století bylo pohřbívání žehem. K nám se dostala z Itálie přes sousední Německo. Propagátorem žehu na našem území byl spolek přátel žehu "Die Flamme". Státní úřady v Rakousku-Uhersku, kde měla velký vliv katolická církev, nebyly tomuto způsobu pohřbu nakloněny a až do jeho rozpadu nebyl žeh legislativně schválen. Proto byli zemřelí z řad propagátorů kremace z Rakousko-Uherska zpopelňováni v Německu, konkrétně v žitavském a drážďanském krematoriu.

Mezi významné liberecké osobnosti prosazující myšlenku zpopelňování patřili zejména MUDr. Václav Šamánek st. a jeho švagr MUDr. Franz Bayer, který byl v letech 1893 - 1929 libereckým purkmistrem. Ten z místa svého úřadu (město Liberec tvořilo od r. 1850 zvláštní politický okres se statutem purkmistra na úrovni okresního hejtmana) prosadil v r. 1912 vydání stavebního povolení na stavbu krematoria na území města Liberce.

Tomu předcházel soudní spor u Nejvyššího soudu v Praze, jehož rozhodnutí znělo - krematorium se může postavit, ale zpopelňování není možné. Místo pro umístění bylo vybráno na tzv. Mostrančním vrchu za libereckou Střelnicí (mimo jiné se dokonce uvažovalo o jeho umístění na Ještědském hřebeni). Základní kámen byl položen 4. května 1915. Stavba podle projektu drážďanského architekta Rudolfa Bitzana byla libereckou firmou Gustav Sacher a synové dokončena v r. 1916. Téhož roku ve dnech 3. a 4. listopadu byla zkušebně zpopelněna dvě mrtvá zvířecí těla. Slavnostní otevření pak proběhlo 23. srpna 1917 za znění tónů předehry k opeře Richarda Wagnera Parsifal.

Přes kritickou situaci v řadách obyvatel ve válečných letech, zejména vlivem podvýživy a šířící se epidemii španělské chřipky a značného množství úmrtí na nakažlivé choroby v zajateckém táboře na ploše dnešního letiště, zůstaly žádosti magistrátu o povolení k provozu krematoria bez kladné odezvy.

Když se koncem října roku 1918 rakousko-uherská monarchie rozpadla, využili toho zastánci pohřbu žehem k provedení první kremace. Prvním zpopelněným byl dne 31. 10. 1918 liberecký měšťan Robert Jahn. Do konce roku pak bylo zpopelněno dalších 82 zemřelých. Ve dvacátých a třicátých letech se počet zpopelněných pohyboval mezi 500 až 600 ročně. Většina zpopelněných pocházela z Liberce a okolí. Urny byly ukládány zpočátku na libereckém ústředním hřbitově v Ruprechticích a na hřbitovech na předměstích a posléze v letech 1920/21 na nově zřízeném urnovém háji, jehož nápaditou parkovou architekturu navrhl architekt Karl Kerl. Původní Kerlova úprava urnového háje brzy kapacitně nedostačovala, a proto bylo přistoupeno v r. 1923 k jeho rozšíření.

Svou smutnou historii psalo krematorium i v letech, kdy byl těžce zkoušen celý národ. V období nacistické okupace zde byli zpopelněni studenti popravení po nepokojích 17. listopadu 1939, zemřelí vězni z koncentračního tábora v Rychnově u Jablonce nad Nisou i popravené oběti libereckého gestapa. Rovněž dvě velké tryzny občanů zastřelených v prvních dnech srpnové okupace v roce 1968, na jedné z nichž mimo jiné promluvil náš bývalý prezident Václav Havel a herec Jan Tříska, jsou zapsány výrazným písmem do novodobých dějin našeho města.

Původní vzhled krematoria byl zachován až do roku 1973, kdy byla provedena rozsáhlá přístavba, v níž byla umístěna nová chladírna, provedeno zasklení podloubí obou křídel historické budovy a upravena obřadní síň, vše podle návrhu Ing. arch. Poříze. Sérii proměn prošel v sedmdesátých a osmdesátých létech i urnový háj, a to v duchu narůstajícího počtu žehů a potřebě ukládat zpopelněné ostatky na pohřebišti.

Poslední změnu, podle projektu zpracovaného Ing. arch. Janatou, prodělala budova v roce 1994, a to v podobě přístavby, do níž byla umístěna nejmodernější technologie francouzské firmy FDI Paris, adaptovány prostory pro manipulaci se zemřelými, v přední části pravé strany podloubí otevřena prodejna květin a pohřebního zboží.

Secesní budova krematoria, která je státní chráněnou kulturní památkou, skrývá i ve vnitřních prostorách řadu pozoruhodných uměleckých výtvorů, jako jsou interiér obřadní síně, okenní vitráže, či malá kašna v přístupovém prostoru k obřadní síni. Jedna z dominant města Liberce je tak důstojným stánkem posledního rozloučení se zemřelými z Liberce a okolních částí našeho regionu a zcela naplňuje svou funkci v každodenním rytmu naší společnosti, tak jak tomu bylo po celou dobu devadesátiletého provozu krematoria, za kterou bylo od jejího počátku do konce března 2012 zpopelněno 179 757 zemřelých.

Zdroj: www.krematoriumliberec.cz

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec